Mé poznatky o vychytávání much

Mé poznatky z minulých ročníků Lužické sedmičky, kterou šlaperuju již od konce minulého století (Jiří A.)


Když zalovím v paměti, tak si i vzpomenu na naše začátky a jak to vše začalo. Nultý ročník byl „jen“ 50 km – dva vrcholy (Hvozd a Luž). To vlastně ještě nebyla Lužická sedmička, ten název vznikl až později. To jsme se s Lukem chtěli podívat jen po okolních kopcích (horách), trochu se pokochat tím nádherným stvořitelským dílem. Byl to výlet jen na méně než půl dne (pod 12h).
O dva roky později, když jsem přijel na druhý ročník „Sedmičky“, nás tatínek Luka odvezl do Mimoně, kde jsme začali opravdový celodenní šlapero výlet (tzn. cca 24h). Bylo to super. Támhle jsme ve tmě ztratili cestu, jinde přehlídli značku a správně neodbočili, no a nakonec k ránu jsme si sedli, že si odpočinem, a byla z toho hoďka spánku.

A jak šel čas, člověk vychytával různé mouchy a nedostatky z přípravy a vybavení. Ale nic nejde naplánovat na 100%. Možná můžu u někoho vyluzovat úsměv, když mě vidí s tak obrovským kletrem na startu. Až s přibývajícími zkušenostmi člověk pozná, co k dané akci potřebuje(!!), co může potřebovat(!) a bez čeho se neobejde(!!!). Každému vyhovuje něco jiného a má jiné potřeby. Ale bez přátel, elánu, nadšení a chuti nemůže jít nikdo. Tyhlety tři věci potřebuje každý(!!!). Bez toho by šlapal za trest, ale to se na téhle akci stát nemůže, páč je tam každý, jak pevně věřím, dobrovolně.

Další řádky jsou určeny pro ty, kteří tápou, co na sebe, do sebe a s sebou. (Jsou to jen mé názory z mého pohledu, z mých zkušeností, nikomu je nevnucuji, kdo si chce nechat poradit, ať si nechá, kdo nechce, tak nechce, nemusí číst dál.)

Výstroj:

  • Boty (!!!) – na nich to vše stojí a posléze po nějakém tom kilometru i padá. Na začátcích jsem měl boty nad kotníky pevně zavazovatelné, ale měly pro mě moc měkkou podrážku a propouštěly vodu (žádný „…tex“), po několika desítkách km jsem cítil i ten sebemenší kamínek a nerovnost. Trpím na otlaky (puchýře na chodidlech), tak to bylo vždy žůžo. Pak jsem si pořídil pořádný trekový „cvičky“, které nepustí dovnitř vodu (déšť, rosa, louže) a mají pevně tvrdou podrážku. Někdo to chodí v teniskách, různé sport. obuvi, nebo i v kanadách.
  • Ponožky (!!!) – čím více odvedou potu a tepla, tím lépe. Používám: první vrstva tenké, druhá vrstva silné (s lycrou, která anatomicky obejme chodidlo, a noha je pevnější). Tenkých vyměním za celý pochod tak 8 – 12 párů, silných dva páry, takže chodidla jsou pořád relativně v suchu. Někomu se chodidla potí méně, tudíž mu stačí míň ponožek. (Posledně jsem zkusil mast proti nadměrnému pocení, konkrétně chodidel – více se dozvíš v lékárně.)
  • Pokrývka nohou (!!) – kalhoty: přírodní matroš, pohodlné, nohavice volnější – jsou dobré, když je chladněji (noc, ráno, déšť); krátké kalhoty (kraťasy): jsou fajn, když je… (vždyť Ty víš)
  • Pokrývka hlavy (!) – nemusí být – když svítí slunko, je dobrá světlá čapka
  • Dále
    • první vrstva na těle (!!): lépe, když dobře odvádí pot a může se vyměnit za jinou (suchou), (mám vždy náhradní tílko)
    • krátký rukáv (!!): tričko, košile (používám dvě košile)
    • dlouhý rukáv (!): košile, nátělník apod. (mám jednu flanelku)
    • vnější vrstva (!!): větrovka, „…texová“ bunda, různé vojenské kabáty …

Výzbroj

  • Kletr, krosna, baťůžek, chlebník (!!!) – tato součást tvé výbavy musí být velmi pohodlná, aby Ti dobře seděla na zádech (velikost se odvíjí od toho, co všechno si vezmeš s sebou)
  • Teleskopické hole (!) – někdo má, někdo nemá (cestou může posloužit i klacek)
  • Plášť do deště (!!!)
  • Sluneční brýle (!)
  • Návleky (!) – není nic příjemnějšího, než když Ti voda pěkně stéká po pláštěnce na spodní část nohou a případně i do bot
  • Svítilna (!!!) – menších rozměrů, aby se Ti vešla do kapsy, dobrá je čelovka (páč máš volné ruce), (nezapomeň, že světlo Ti musí vydržet po celou dobu trvání tmy – na otevřeném prostranství to bez světla jde, ale v lese je to velmi obtížné)

Strava

Osobně mě vyhovuje od těžší, hutnější (na začátku pochodu) až k lehké, vláčné, snadno rozkousatelné (těžko bych v druhé půli (po 50 – 70 km) přežvykoval chleba s řízkem nebo něco podobného, člověk je už trochu (dost) vysílen a ani na to nemá chuť).

  • Mimoň – jablko, tatranka
  • Ralsko – jablko, čokoláda
  • Brniště ŽST – řízek, chleba, zelenina (je večer, takže večeře)
  • Jablonné v P. – čokoláda, nebo sladká sušenka
  • Na Šestce (pod Hvozdem) – něco sladkého, banán
  • Hvozd – chleba, rohlík se salámem, sýrem (cokoliv)
  • Luž – bábovka, buchtičky, koláčky – co je libo (začíná svítat, takže snídaně v trávě)
  • Lesné (konec první části) – banán, příp. něco sladkého (čoko., suš.)
  • Jedlová – občerstvovací restaurační zařízení, velmi příjemné zpestření pochodu (člověk posedí v teple a něco teplého do sebe vpraví, problém nastane až při odchodu …)
  • Někde mezi Jedlovou a Klíčem (několik zastávek) – banán, nebo zbylo-li Ti něco od snídaně
  • Mezi Klíčem a Ortelem (několik zastávek) – jestli ještě vůbec budeš mít na něco chuť
  • Mezi Ortelem a Brništěm (několik zastávek) – už se Ti do žádného jídla nechce, i když nějaké zbylo – v tomto úseku už to neřeš

Tekutiny

Na začátku, tak do půlnoci, stačí studené, pak se začne ochlazovat a při každé zastávce se do člověka dá zima a to je ten pravý okamžik pro horký, krásně voňavý Darjeeling. Čaje beru tak 1,5 l, který piji až po půlnoci. Je mnohem lepší, když si dáš horký čaj po ránu, než snídani zapíjet studenou až ledovou vodou, minerálkou, nebo nějakým jiným tlamolepem. Nezapomeň, že ráno Ti případně může být větší zima, než ve skutečnosti je. Pak beru s sebou ještě 1,5 l Poděbradky (sladké – čistá voda mi nedělá dobře, příliš mi to vypláchne žaludek a pak mám dříve a větší pocit hladu). Nezapomeň taky, že doplnit tekutiny můžeš na Jedlové.

Doplňky

Přes den může být nesnesitelné vedro, ale k ránu rtuť teploměru může klesnout i pod 10°C nebo může být krásných 15, 16°C a nic z toho, co je psáno dále, nepotřebuješ. Když jsi při síle a plný elánu, nemusí to být problém, ale když už máš něco za sebou, těch několik hodin v té zimě je dost nepříjemných, a proto s sebou beru vždy: rukavice (!), šálu (!), kulicha (hlavně přes uši) (!), svetr (!). Kdo chce, může si vzít náplasti (!).

Závěrem

Vše, co je zde uvedeno, jsou jen moje potřeby vycházející z mých zkušeností. Každý začínající šlaper si s každou Lužickou sedmičkou (nebo jinou podobnou akcí) najde svůj styl, vychytá si svoje potřeby. Šlapere zvaž, co si vezmeš s sebou, páč se s tím taky potáhneš. Jak já říkám: „Lepší něco táhnout s sebou a třeba to nepotřebovat než naopak. Raději přinést nějakou tu sušenku nebo pitivo až do cíle, než kdyby to mělo chybět.“

Váš šlaper Jiří Artim

PS: Určitě budeš potřebovat trochu fyzičky (vytrvalostního typu) a psychickou odolnost proti postupně se nahromadivším menším či větším nepříjemnostem (od únavy přes potřebu spánku až po různé bolesti). Tímto Tě nechci odradit, na každou L7 se vzpomíná v tom nejlepším světle. A hlavně ta večeře na konci!!!