Autoportrét
Tak tedy: Pocházím z Hradce Králové a zde také žiji – vcelku spokojeně, jen kopečky mi tu chybí. Po různých peripetiích jsem se vrátila k tomu, co mě vždycky bavilo – k matematice. Tím nikoho nechci vyděsit (jak se občas stává), jsem jinak normální. V dětství si na mě soudružka učitelka rodičům „stěžovala“, že jsem až příliš mlčenlivá a klidná, a snažila se mě vyprovokovat, což se jí prý nepovedlo. Tomu těžko uvěří ti, kteří mě znají teď … A ještě odjinud: Mám moc ráda, když sněží. A když prší (a mnozí nadávají), tak mě to uklidňuje (ale ne od prosince do února!). Sluníčko taky může svítit. A taky ráda pozoruju oblohu, když na ní plují všelijaké mraky a obláčky – to mě uchvacuje.
Jídlo
Ó, toho je – kuřátko, vepřo-knedlo-zelo, svíčková, rýžový nákyp, všechno oříškové, banány, broskvový kompot,… – jsem prý velký labužník, což potvrzuji.
Míry(?)
176-65
Motto
Čím dál víc se motto mé babičky stává mým: “Buď za všechno vděčna.”
Kniha
Bible, kdysi Vinetou (kde jsou ty časy… – to asi proto jsem byla mlčenlivá), Exodus, Quo vadis, The Shadow of The Almighty, knížky od C.S.Lewise, např. Rady zkušeného ďábla a mnoho dalších.
Film
Ben Hur, Medvědi, Anna a král, Čistá duše, klasické české pohádky, Poklad na Stříbrném jezeře, Vinetou (1.díl), …
Hudba
Ledacos, jen ne nic tvrdého a příliš hlasitého.
Koníčky
Procházky u nás (kousek od Hradce) v lese a u rybníka – toho nikdy nemám dost, hory, volejbal, kolo (to je u nás spíš samozřejmost), hra na klavír v hudební skupince místního křesťanského sboru – hodně se spolu nasmějeme, …ráda ukuchtím něco dobrého pro vděčné strávníky, …společenské hry, …
Práce
Učím matematiku na střední škole – někdy vyčerpávající, ale rozhodně ne nudné.
Přání
Až se jednou ohlédnu zpátky, abych nemusela litovat… A jsou i další…
Lužické úspěchy
- 2005 – 7 vrcholů, 95km. Za úspěch považuji, že to na mě (snad) nenechalo zdravotní následky – jen první den ve škole, jak jsem tak pajdala, se mě jedna studentka ptala, jestli nepotřebuji pomoct…tak jsem s pousmáním odpověděla, že ne.
Nahrávání ...