HURÁ DO HOR
Ve dnech 16. – 18. září se v obci konal tradiční dálkový pochod Lužickými horami. Na start 13. ročníku Lužické sedmičky dorazilo 63 šlaperů. Účastníci měli na výběr ze tří tras o délce 44km, 55km a 99km. Možná si klepete na hlavu, co ti blázni v těch horách vidí. Na tu akci se ale sjíždějí nadšenci dálkových pochodů z celé České republiky, aby poznali Lužické hory ve dne i v noci. Někteří přijíždějí kvůli partě, druzí zase netuší, co to Lužické hory jsou, a tak je chtějí poznat. No a k tomu si všichni chtějí vyzkoušet, co v nich opravdu je a co zvládnou ujít.
Letos nám na cestě opět počasí přálo, noc byla teplá a ve dne příjemný větřík bez deště. Nová trasa zahrnovala kopce Popovu skálu, Hvozd, Luž, Pěnkavčí vrch, Jedlovou, Studenec a Klíč. Bylo to dlouhé, ale stálo to za to. Z řad obyvatel naší obce se na různé trasy vydalo 9 šlaperů, z toho 4 šlapeři došli svou trasu až do konce. Účastníci se na pochodu vždy nejvíce těší na sobotní večer. A co je tak přitahuje do cíle? Ano, je to vyhlášené kuřátko s hranolkami a oblohou. V závěru večera pak při kávě a čaji probíhá vyhlášení výsledků, předání diplomů a medailí těm, kteří ušli trasu nejdelší, tedy 99 kilometrů. Při předávání všichni bedlivě sledují ladnou chůzi znavených šlaperů a svými pohledy vyjadřují hold těm nejlepším. V tomto roce bylo předáno 25 medailí, a tak mohu říci, že se i letos zadařilo. Pokud byste chtěli vědět více o tom, co se dá na takovém pochodu zažít, můžete se podívat na stránky L7 (www.luzickasedmicka.cz), kde budou v nejbližší době vyvěšeny fotografie a statistiky.
Závěrem už jen pár úryvků z kroniky L7:
- Přišel, ušel, přežil.
- Tentokrát to byla strašná rasovina. Hurá jsme v cíli!
- S odstupem pár hodin spánku můžeme říct, že to bylo úžasné, ale náročné.
- Krásný – místy možná až moc intenzivní – výlet!
- Krásný výlet na sobotní den… a kus noci (můj orientační (ne)smysl opět jednou nezklamal).
- Moje „premiéra“… i s těmi puchýři to stálo za to… pěkná trasa i výhledy. Tak snad za rok ahoj!
-lk-
Nahrávání ...