Výbava

Chybami se člověk učí a opakování je matka moudrosti. Jen takto lze definovat ideální osobní výbavu šlapera Lužické sedmičky. Každý ze šlaperů ji má trochu odlišnou, podle plánů délky trasy, zhýčkanosti, nenažranosti a právě osobní zkušenosti.

Hned zpočátku lze v podstatě vyloučit rozšířený omyl, že čím méně toho nesete, tím lépe se vám půjde a dále dojdete. Zkušení několikanásobní medailisté mají často ty nejtěžší baťohy, z nichž vytahují často velmi překvapivé předměty, potažmo zátěž (např. lahváč, sklenice okurek nebo například, ale to bylo v případě jiného dálkového pochodu, Luko, když vytáhl sešívačku a nesl i skripta).

Rozepíši se tedy o nejnutnější výbavě šlapera, o svých zvycích a zvycích okoukaných. Pokud kdosi usoudí, že přeháním, je to možné, ale je vždy lepší být připraven na vše, než potom zaplakat.

Oblečení

Pokud vychytáte oblečení, určitě se vám půjde daleko lépe, nicméně není to ta úplně potřebná záležitost.

Boty jsou základem. Často člověk vidí, že si nováček pořizuje před dálkovým pochodem dobré drahé boty s vysokým kotníkem určené přímo na chození po horách. Hovadina. Proč? Hlavně proto, že na 100 km pochodu musíte mít rozchozené boty, nejméně rok staré. Není nic platné, když si týden před sedmičkou dáte deset kiláků na hrad za městem. Po 50 kilometrech budete “vylejvat krev z bot”. Já osobně si beru v polovině pochodu boty jiné, změna je ulevující. Navíc organizace umožňuje zátěž potřebnou na druhou část pochodu nechat dovézt a přebytečnou odvézt. Kvalita bot podle mě osobně nehraje roli.

Ponožky jsou určitě stejně, ne-li více důležitá součást výbavy. Zkušení šlapeři si mění ponožky několikrát za pochod. Já osobně po každém vrcholu. Navíc nosím obyčejné i teplé ponožky. Teplé ponožky změkčí krok a odstraní trochu otlačeniny z bot. Já tedy ponožky měním min. 7x a prostřídám 14 ponožek + nějaké záložní. Pokud totiž chytnete špatné počasí nebo se vám dostane rosa do bot, teplé ponožky dost vody z bot vysajou. A ponožky navíc skoro nic neváží. Nepodcenit!

Ostatní oblečení. Protože se sedmička koná na konci září, nemusí už být zrovna nejtepleji. Věřte, že kulich, šála a rukavice můžou být na místě. V noci na vrcholu Hvozdu nebo Luže bývá dost větrno a zima. I ostatní oblečení by podle toho mělo vypadat, i když zimní bunda zase potřeba není. Přeci jen se zahřejete pochodem.

Často je také vidět u šlaperů výměna triček s tím, že ta použitá je možno ždímat. Určitě se vyplatí několik si jich přibalit. Takový pohled na převlékajícího se zpoceného šlapera, do půl pasu nahého, na Hvozdu, za mrazivého větru opravdu stojí za to.

Dodám ještě, že pokud hodláte po pochodu využít možnosti přenocování v Base campu, vemte si i čisté oblečení na večer.

Strava

Nejdůležitější součástí výbavy šlapera Lužické sedmičky je bezesporu zásoba vody. Pokud nepijete, daleko nedojdete. Zkusím nyní tedy nastínit potřebu vody podle sebe a podle možností a etap pochodu.

Noční část. Protože v noci je šlaper ještě celkem čerstvý a napapaný a protože v noci rozhodně není pařák, mohlo by se zdát, že nebude potřeba tolik pít. Ale po vyšlápnutí nejvyššího převýšení pochodu, Ralska, bude situace jiná. V Jablonném je někdy možné na náměstí doplnit vodu z fontánky s pitnou vodou, ale ta nebývá vždy funkční. Já za svoje minimum považuji na noční část 3 litry tekutin. Pokud považujete za nutné brát si nějaké energetické, sladké nápoje, berte si je spíš nad rámec těchto zásob.

Denní část. Ráno před Jedlovou je organizačně zajištěno dovezení čehokoliv, co si před pochodem určíte. Rezervní pitivo tedy nemusíte tahat celou noc. Navíc po výšlapu na Jedlovou se můžete osvěžit v místní restauraci, kde je plánována přestávka. I tam je možno doplnit tekutiny. I když se zatím nestalo, že by nás tam nepustili aspoň na toaletu, musíme počítat i s tím, že by mohli mít zavřeno. Přes den vás čeká ještě několik obtížných vrcholů a pokud jdete celý pochod, budete již velmi unaveni. Navíc ještě může být i velmi teplé počasí. Já spotřebuji vždy aspoň 4 litry tekutin, které následně do kapky vypotím. Od Jedlové již není nikde možnost vodu doplnit, vlastně není ani možnost vzdát další pochod. Proto nepodcenit!

Jídlo patří k věcem, které já osobně z velké části protáhnu po Lužických horách a donesu zpět domů. Něco sním večer a v noci. Druhý den už spíš jen nějaké ty čokoládičky, protože člověk už je tak unavený, že ani jíst nemůže :). Na Jedlové v restauraci je také možné si dát něco k jídlu v rámci časových možností.
Jinak po celou denní část nás žene kupředu představa večeře zajištěné na večer.

Šlaperská příprava

To je velmi, řekl bych, individuální záležitost. Nicméně hned zkraje můžu říci, že není potřeba žádná. Tedy pokud vám stačí, abyste došli celou sedmu, a nebude vám vadit několikadenní až týdenní fyzická indispozice :). Dobrý je samozřejmě jakýkoliv pohyb přes léto, nějaké ty pochody pro ozkoušení bot a nohou. Ale do ideálního stavu, “Lukova stavu” :), se asi nikdy nedostanete. Je snad jediný, kdo dokáže 95 km ujít veselým krokem i s veselým výrazem a na závěr ještě navrhnout kolečko kolem Brniště.

Před pochodem se musíte rozhodnout, jestli to dojdete nebo ne. Ještě jsem neviděl dojít celý pochod člověka, který by řekl, že se rozhodne až v půlce. Musíte očekávat, že budete unaveni, velmi unaveni, po většinu pochodu. Navzdory únavě a počasí musíte jít dál.