19. ročník

Ze slunného léta do deštivého podzimu (Lužická sedmička 2017)

19. ročník Lužické sedmičky přitáhl 77 šlaperů a šlaperek. V pátek jsme sice nikdo nestihl čaj o páté, zato jsme stihli startovní fotografii. Velké díky naši fotografce Magdě K., jež nás s fotoaparátem stíhala provázet v obou směrech L7.

startovni_L7_2017

Poznámka, že máme pět minut zpoždění, způsobila rychlý úprk na trasu, kdo zaspal či se u Hanky nestihl zaregistrovat, už ostatní nedoběhl. Pár jednotlivců běželo, ale většina šlaperů utvořila hloučky a začala klábosit a seznamovat se. Někdo bylprvně, a tak poslouchal zážitky těch, kteří jdou L7 již po několikáté, zabrousilo se i na témata, kam kdo vyráží přes rok, a po desítkách kilometrů přišla řada i na seznamování, ač v černočerné tmě to nemělo takový efekt, proto některé tváře známe spíše po hlase.

Na trase L7 I se utvořilo několik part po 2-4 šlaperech, či tandem s neunavitelným huskym. Naše parta čítala 8 chodců. Se Syslem jsme si letos užili nádherný rozhled na Popovce a dokonalou procházku Lueckendorfem letos bez bloudění. Noc byla vskutku nádherná – jasno, nádherné hvězdy a celkem teplo. Na Hvozdu jsme si ani nevšimli labužníků Míly, Jirky a Davida, kteří si popíjeli v útulné chatě na samotném vrcholku. Letos jsme totiž zvolili svižné tempo, kdy jsme se přesně drželi časového harmonogramu s minimem přestávek, a tak cesta vskutku ubíhala. Pašeráckou stezkou mezi Hvozdem a Luží jsme prolítli jak kamzíci. Z Luže jsme se těšili na nejpohodovější kopec Pěnkavčí vrch, kdy sice člověk z Luže hodně naklesá, ale metry pak pozvolna nabere, že ani nepozná a už je na druhé nejvyšší hoře Lužických hor, a přitom se ani nezapotil. Mezitím na trasu vyrazil i běžec Michal, jemuž cestu zpestřila nezvaná návštěva jeho skrytých zásob, a to hladová kmotra liška. Ta mu zásoby jídla snědla a co nesnědla, to roztahala po lese. Michal byl rád alespoň za boty, které nechala. My jsme mezitím už štrádovali na Jedlovou a nekonečnou cestou „Dlouhá míle“ na teplou polévku do Chřibské. Někteří byli na Semerinku o hodinku a půl dřív, čekali a doufali, že je někdo v Penzionu Relax pustí dovnitř. Po minulém extrémně vstřícném roce, jsme zažili pravý opak v podobě nevrlého kuchaře, který nám nebyl nakloněn, a tak jsme venku klepali kosu. Sysel s ukulele to vzdal a my co jsme vydrželi, jsme se dočkali až v 7:15. Teplá polévka nás nakopla a mnohým dodala sílu na další část pochodu. Já letos mezi ně však nepatřil.

Na denní část se přidal tucet čerstvých šlaperů a šlaperek, kteří vždy dodají novou energii těm znaveným, pokud jim tedy neutečou. Alenka Š. vedla skupinu mladších a zvládali na cestě objevovat i krásy přilehlého okolí, vodopád na Lučním potoce. Noxa či DanelKešer zase při L7 stíhali sbírat kešky.

V opačném směru L7 II vedl jednu z hlavních skupin Toman, za což mu patří dík, hlavně z úst 3 šlaperek a jednoho šlapera, které bez bloudění dovedl do kýženého cíle, a to ještě v super čase. Závěr L7 dal jasně najevo, že se počasí překlopilo do podzimu, déšť nám toho byl důkazem. Zvláště to pocítila Pavlína, která v domnění, že má s sebou pláštěnku, se chtěla mermomocí napasovat do žďáráku (obalu proti dešti na spacák), což se jí nepovedlo, a tak mokla a mokla, až musela být prochladlá přiblížena 3km před cílem.

Mám-li L7 2017 shrnout pár slovy, musím konstatovat, že po několika letech bylo nádherné počasí. Zažili jsme jasnou noc, slunečný den i deštivý podvečer. Pochod i přes větší účast neztratil na rodinné atmosféře právě proto, že šlapeři, kteří znají trasu, berou mezi sebe i ty, kteří jdou poprvé (často i přes svoji introvertnost). Neúnavný taxikář David, který letos probděl snad celou noc, všechny nakonec zvládl dovézt z hor a nikoho nenechal napospas chladu a jelenům. Zázemí v Oáze, báječná večeře i snídaně opět podpořila naši šlaperskou sounáležitost. A aby toho nebylo málo, stihli jsme se se Syslem ještě v neděli ráno na skok podívat na Island.

Co dodat, opět kupa zážitků, nová lužická kamarádství, intenzivní pocity v nohou a velká závist těm, kteří ušli celou trasu L7. Lepší přípravu a snad příště zbyde medaile i pro mne. A komu je rok dlouhá doba, může s námi vyrazit v dubnu na chatu L7, kterou pro vás opět s Hankou připravujeme, takže se máte na co těšit!

 Luko

 

 

—————————————————————————————————————————