Lužická sedmička >> Kronika >> Letopisy >> 17. ročník

17. ročník

18. – 20. září 2015

start L7 2015

 

Nádhera, paráda, úžasné, bomba, mazec, hukot, nářez… Snad jen samé superlativy znějí na adresu 17. ročníku Lužické sedmičky. Velkou měrou se na tom podepsalo skvělé počasí, které nám vynahradilo předešlé uplakané ročníky. Na start pochodu se postavilo 71 šlaperů a šlaperek z Česka, Francie a Spolkové republiky Německo. Po zkušenostech z předchozích ročníků se šlapeři při noční části rozdělili na dvě větší skupiny, aby tak předešli bloudění a tím i ztrátě sil pro denní část pochodu. Tato strategie se osvědčila a v závěru přinesla kýžené ovoce.

Krásné počasí přineslo nádherné noční pohledy na osvětlený Hrádek nad Nisou a dominantu našeho kraje, Ještěd. Noční scenérie z druhého vrcholu Hvozdu byly též úchvatné, a to musíme vyzdvyhnout nový chodníček, kterým nám majitel chaty zpříjemnil cestu ke kontrole, která je jedna z nejtěžších k nalezení . Pohodová cesta přinesla s sebou i očekávaný útlum a spánek za chůze, kterého jsme si užili někteří až příliš. Ještě že máme mnozí hůlky, jináč bychom skončili při pospávání několikrát nosem ve škarpě. Luž nás také nezklamala a i letos nás přivítala chladným svěžím vánkem, nikdo jsme se na vrcholu nestihli ani ohřát a hned jsme prchali dolů do závětří. Letité hledání vrcholu Penkavčího už od loňska odpadá, jelikož dobrá duše tesařská nám zhotovila šipky ukazující k malé cestičce klikatící se k vrcholu. Krátký odpočinek a hurá na Stožecké sedlo a setrvačností až na Jedlovou, kde by to skutečně chtělo ještě přídavný motorek. Na Jedlové jsme příliš brzy, místní ještě spí, a tak se raději vydáváme „dlouhou mílí“ k Malému Semerinku v Chřibské, kde nás čeká polévka, teplý čaj a pro věkem starší „český jonťák“.

Slunné ráno slibuje nádherné rozhledy ze Studence, a skutečně tomu tak letos i bylo (nepletu-li se, bylo to poprvé v historii L7, co Studenec nebyl zahalen v ranních mlhách). Dlouhá cesta k domovu ze západní části pohoří byla ještě před námi. Klíč né a né se přiblížit a přeci, sen se stal skutečností. Sedmý vrchol se tyčí před námi, klikatá horská cesta, vyskládaná z kamenů, je tou nejkrásnější pěšinkou na monumentální horu Lužických hor přitahující návštěvníky z dalekého okolí. Jsme jak ještěrky slunící se na kameni. Nikomu se nechce dolů do podhůří. Ne, ne, trochu si vymýšlím. Všem se nám chce už domů, na kuřátko, hranolky, kofolu a hlavně si sednout a dát nohám oraz. Na tyto poslední kilometry musí každý zapnout pevnou vůli, najít poslední síly a jít. Levá, pravá, levá, pravá… Síly prostě ubývají a jen ti nejtvrdší dojdou.

 

Jubileum – Cliffových deset ročníků L7

 

Nejsem zahradník, ale i přesto mohu konstatovat, že letos byl úrodný rok. Rekordy padaly jak hrušky. Rok 2015 se stal nejúspěšnějším ročníkem, do cíle dorazilo 40 šlaperů a šlaperek, kteří zdolali 7 vrcholů a trasu dlouhou 99 kilometrů. Tento ročník došlo nejvíce šlaperek za celou historii L7 a to devět! Do statistik se zapsali další junioři, ale i nedostižní veteráni zvedají laťku (viz statistiky pod čarou). Skutečně bylo co slavit, a tak jsme společně s Cliffem oslavili i jeho jubileum – deset zdárně absolvovaných Lužických sedmiček.

Luko

—————————————————————————————————————————